Kde jsou moje brýle

S přibývajícím věkem se  u mne ozývají drobné potíže.

Jednou z nich je můj zrak a také s tím spojená paměť. Na čtení již potřebuji čtecí pomůcku-brýle. A paměť si cvičím jejich stálým hledáním a přemýšlením, kde jsem je jen mohla nechat.

Většinou si brzy vzpomenu, ale v neděli jsem nebyla v hledání příliš úspěšná.

Podezírala jsem jednoho z běloušů nebo spíše oba. Jessinku by nezajímaly. Minulý týden již naši bělouši ony brýle měli v péči a nechali je položené před vchodovými dveřmi na zemi. Tam jsem si je přece nedala? Kouknu na Rachelku a ona se tváří jako: „já nic“, bylo mi hned jasné která bije.

Pokračování.

V neděli večer chodím po domě a začínám nabývat dojmu že jsem nejen slepá ale už i opravdu sklerotická. To to vedu!  Ani jedny brýle. „Vždyť jsem je odpoledne nosila“ a jsou fuč. Pozoruji Rachel a nic nenasvědčuje tomu, že o nich musí něco vědět.  Nechám  to plavat a zítra si dojedu koupit čtečky.

Je pondělí. Při našem obvyklém  relaxačním ránu opět sedím při svíčkách, kávě a  pozorujíc zvířecí kamarády, vychutnávám si chvíle klidu.

Rachelka  se slastně převaluje na pohovce a Jetik hryže kostičku. V tom se Rachelka zvedne a zasune pod pohovku, jak nejdál jí to jde. Napadlo mě, že se také pochlubí s ukrytou kostí. Jenže se vysoukala a šla si lehnout  zpět na své místečko.

Ve světle svíček se cosi  zablesklo. „Rachelko, co to máš?“ A vida,  šikulka objevila mé brýle. Že bych si je tam dala sama? Včera jsem tam přece luxovala?  Hm.  Nebudu to řešit, hlavně že jsou na světě a vcelku. Hbitě jsem se vysoukala z křesla a nekompromisně jsem brýle ukořistila. Nebudu riskovat jejich opětovné zmizení.

Upřela na mě svůj udivený pohled, jako proč ji beru její hračku.

Za malou chvilku se ale předmětem  Rachelčina zájmu  stala Jetikova kost. Znovu se začala převalovat  na záda, jako by mu chtěla ukázat, jak je to děsně fajn, ať to taky zkusí. Ale Jetik  nereagoval a dál se klidně věnoval své kostičce. Seskočila tedy  k němu a pečlivě mu začala opečovávat ouška a čumáček a tak ho zabavovala. V momentě však využila jeho nepozornosti a  kosti se s radostí  zmocnila. Jako pšic si ji odnesla a Jetik jen koukal.

Vždycky si najde způsob jak toho bambulu Jeta obalamutit. A zkouší to i na nás.

Druhé brýle jsem později objevila v kapse kabátu. Začínám nabývat dojmu, že musím sáhnout po chytré knížce a rychle hledat pomoc u bylinek.

Dnešní ráno si ale  nenechám pokazit a začínám den s úsměvem. A opět na něm mají podíl moji kamarádi.