Dne 17.12. odpoledne budeme tři roky s mojí žakuldou.
Krásné tři roky plné nových slovíček a krátkých větiček.
Nemohu se nezmínit i o bolesti, kterou mě zasadilo její zjištění cirkovirózy. Berti odolává bez zjevných příznaků a já postupem času pomalu začínám věřit slovům paní Martičky Bartlové, že se může stát pro nás zázrak a Bertina se s nemocí popere a stane se imunní. Stále jí ale dávám léky. Buď dostává šťávičku nebo jogurtek a já si říkám, že nemohu ani jeden den vynechat. Co kdyby. I to je náš rituál.
Ale společně prožité roky stojí za to. Žakulda postupně přibírá do svého slovníku nová slovíčka a i když je momentálně nepoužívá, jsou tam a jak říkám, někdy je zas vytáhne. Ba co víc když ji poslouchám z druhého pokoje, zůstávám překvapená, co si pod zobáček utrousí za moudrost. Ráda cvičí pejsky, loučí se s Fandou, když odchází od oběda. Je prostě super.
Ale je to papoušek konzervička. Každá změna ji vyvede z míry. Třeba novou hračku ji do klece dát nemohu. Na svém stromě má rok hračku z kokosového ořechu a trvalo několik měsíců, než k ní přišla.
Má nás ráda. Ale od Fandy se nedá pohladit a od Filipka jen prstem skrz klec. Já si privilegium mazlení s ní užívám. Vždycky řekne buď: „Poď kem“ nebo“ poď sem “ Když ji to řeknu já, tak hned peláší po stromečku dolů a jde si nechat drbat peříčka.
Je nám sní dobře. Doufám a moc bych si přála, abych sem mohla každý rok 17. prosince napsat, že máme opět prožitý další společný rok s Bertičkou
Nejnovější komentáře