Naše Jessi již léta trpí epilepsii.
Když byla malé dvouměsíční štěňátko, poprala se svojí sestrou Betynkou. Prostě bez varováni.
Ještě nikdy jsem neviděla tak malé prcky v souboji, kdy dalo dost práce je od sebe dostat.
Snad již tehdy Bety vysledovala, že s Jessi není něco v pořádku.
Betynka odešla do světa ale Jessi klid nenašla.
S Pegy je to to samé. A tak holky žijí každá zvlášť. Někdy k boji stačil jen nepatrný signál, který jsem nezaregistrovala. A pak následoval jejich zákus a při záchvatu by ji snad Pegy zardousila.
Jessinka našla klid až s bělouškama. Když se dostaví záchvat, jsou u ní a nesnaží se ji nijak ublížit. Klidně ji vezmu a vynesu ven kde ji držím v náručí a čekám, až ji to přejde.
Frekvence záchvatů se ale od roků 2007, kdy měla první začala zkracovat. Tehdy jsme sice s Jessi absolvovali různá vyšetření, ale příčina od čeho. to má se nenašla.
A tak až letos, kdy už měla v týdnu i dva záchvaty, sice jeden lehký, že jsem jen vyšla ven a vzápětí se vrátila domů. Zato další den se dostavil takový, že se Jessi málem udusila. Když křeč ustoupila, zdálo se, že prodělala slabou mrtvičku. Odvezla jsem feninku na veterinu.
Paní doktorka nám naordinovala léky odpovídající váze naší pudliny.
Jessinka tak bude do konce života na lécích.
Paní doktorka potvrdila možnost, mozkové příhody. I to že u Jessi je spouštěčem záchvatu stres. To odpovídá i tomu, že v období předvánočním, kdy se ze všech stran ozývá střelba petard, má Jessi největší potíže.
Dostala jsem instrukce, jak dbát o stravu, protože Jessi bude při chuti. A eventuelně může ještě v období dvou týdnů záchvat dostat.
K naší radosti se tak nestalo.
Z Jessi se stal otesánek. Za granulky, které jí nikdy moc nechutnaly by dala život. A bělouškům ráda nakukuje do misek jestli nezbude. Že by to dorazila.
Jsem ráda, že se Jessince ulevilo, škoda, že jsem to neudělala dávno.
Nejnovější komentáře