První březnový týden začal krásným počasím.
Sluníčko hřálo jak by už bylo jaro. Dveře do zahrady jsem mohla nechat celé dopoledne otevřené. A i Bertina byla ráda za čerstvý vzdoušek.
Nejdraději však byli naši pejsci.
Běhali radostně tu domů, tu ven. A dožadovali se abych šla i já. Jenže jíst se musí a tak jsem je zklamala. Ovšem každou chvilku jsem chodila kontrolovat jejich pracovitost.
Rachelka se dala do prohlížení květináče. Radostně s ním přiběhla až domů. Což není nic neobvyklého.
Po přípravě oběda jsem měla chvilku volno. Vzala jsem si kafíčko a šla ven na sluníčko.
Jetik i Jessinka se usadili se mnou na houpačce. Pozorovali jsme odrzlé vrabečky, kteří si z vrbičky dělají průlezku a skrýš. Je to jejich stanoviště z kterého si vybírají na které krmítko mají zalétnout.
Najednou Rachelka zbystřila a čumáčkem začala pronásledovat včeličku otužilku. Ale je to hodná holka a nechala ji v klidu odlétnout. Jetik se pak nechal vyprovokovat a vesele si hráli, jak malá štěňátka.
V druhé polovině týdne se počasí pokazilo.
Z téměř jarního počasí jsme se ráno probudili do sněhánek.
Nás to tolik netěší, ale naší pejsci byli v sedmém nebi. Zdá se že sníh milují. A při ranním venčení si ho užívali vrchovatě.
Nejnovější komentáře