Články

Předvelikonoční týden

Na apríla jsem si připomněla, že je neodvratně moje mládí v tahu a jak se říká do důchodu daleko. 🙁
A tak, přestože narozeniny nikdy neslavím, jelikož to není důvod, letos jsem si pořídila dárek.
Můj nevděčný zvěřinec, který si neváží mé práce, jsem překvapila super vysavačem. Od teď mohou papoušci z klecí vyhazovat zrníčka a pejsci línat jak jen budou chtit. A já budu v klídku. 😀
A na čištění oken, které není mým hoby jsem si pořídila také pomocníka. Všechna okna jsem s ním zvládla za jedno odpoledne. Mám tak víc času na svůj zvěřinec, který mě to ale pěkně osladil.

Každý den chodíme venčit bílouše nad Košťálov. Přestože jsou v pohodě, tuto středu mě dali pořádně zabrat.
U Jeta vím, že je to magorek, který má v sobě energie na rozdávání. A pudy? On sám je jeden velký pud. I když to někdy zdárně tají.
Na venčení je jistím dlouhou stopkou. Nestydím se za to. Určitě je lepší psa na nitce :-D, než v čudu a třeba střeleného. Zvlášť když tu máme nadšence, kteří jsou do lovu tak zabrání, že si trefí svého psa.
Vyjeli jsme nad Bystrou. Bylo nádherně. Na protějším kopci se vynořili koňáci, vracející se z vyjížďky. V Bystré je velká koní farma. Je nádherné pozorovat hříbata ve výbězích. Rádi tam jezdíme.

Minuli jsme ještě opuštěné výběhy a vydali se dolů lukama.
Bylo krásně.
Naše psí trdla dováděla jak štěňátka. Naplánovali jsme si kudy se dáme. Kluci si povídali o autech, jak jinak. A já měla oba bíluse na jedné dlouhé nitce.
Pěkně jsme si užívali klidný podvečer. Přestože mám oči všude, abych v předstihu mohla zareagovat na případnou srnu, tentokrát byla Rachel pozornější.
Z keříku vyskočil ušák a pelášil přímo proti nám. Jet se tvářil jako by nic. Rachel na nic nečekala a vypálila.
Povel se minul účinku. V tom se nenechal pobízet ani Jet a vypálil jak střela.
Věděla jsem že je zle.
Dvě telata v letu neudržím. Hlavou mě blesklo že nesmím pustit. Už jsem si představovala, jak papulou rejdím po louce rýhu. Ale ustála jsem to. Horší byla moje ruka. Abych si nespálila ruce o nitku, nosím pogumované rukavice. Pro větší úćinek. To se mě vymstilo. Ruka uvízla mezi lany a já ji nedostala ven. V tom frmolu mě jen blesklo hlavou, že bude zle.
A bylo. Prstík bolel jak čert. Začalo se mě dělat tepličko a co hůř viděla jsem jen bílo. Jak Jinak 🙂 Bíluse jsem udržela. Znechuceně se vraceli s výrazem, že jsem jim zkazila zábavu.
Tu jsem měla já. Prstem jsem si v bolesti zahýbala a jen koukala jak se začíná barvit.
Pro dnešek bylo po venčení.
Po návratu domů jsem si bolístku namazala, ovázala a dala do dlahy.
Mám zkušenost, že to bude dobrý. Loni jsem si taky zlomila ťapku. Trvalo to dýl ale je o.k. a bez doktorů.
Po této zkušenosti jsem dospěla k názoru, že už jsem v letech, kdy budu moct bezpečně chodit s Jessinkou. A bíluse nechám klukům.

Tak to byl dárek od našich sluníček na který dlouho nezapomenu.
Stejně mám ty bes tie, jak říká Berti, ráda.<3

Comments are closed.