Články

Adoptivní rodiče

Včera trpělivě učil Jetik Jerryho, jak velký kluci koušou granulky.
Dnes baštila celá rodinka. Rachelka se tváří jak pyšná mamka. Všichni jsme seděli na zemi a každý postupně dostal granulku.

Když jsem si nesla domů maličkého Jerryho, věděla jsem, že Jetik bude v pohodě. Trochu jsem se bála Jessinčina žárlení. Vždyť tolik let je na prvním místě. Ale nijak nedává najevo, že by ji Jerry vadil.
Nejvíc jsem se bála, spíš nebyla jsem si jistá Ráchelkou.
Ještě nikdy se nesetkala s tak maličkým tvorečkem a na jiné psy štěká.
Nejdřív chodila bojácně a zároveň zvědavě okolo. Ale když viděla Jetika, jak se k maličkému chová, začala se tak chovat i ona.
Včera jsem nemohla věřit svým očím.
Jerry nebojácně hopsá okolo Rachel, kousá ji do čumáčku do pacinek a ona ho olizuje, hraje si s ním a oba si hru náramně užívají.
Když mrňousek spinká, chodí ho oba kontrolovat. Až ho většinou vzbudí.
Když jsou společně na zahradě, vypadají jako šťastná rodinka.
Měla jsem strach aby malému v nepozornosti neublížili, ale když je vidím, jak opatrně chodí kolem něho, jsem šťastná.
Naši bělouši jsou nejen krásní, jsou nesmírně hodní na každého, kdo k nám patří. Když jsem s nima, nemusím se bát.
Snad jen o zdraví případného lumpa.
Jetik i Rachelka jsou bezvadní ochránci. Maličký pudlíček už taky zkusil hlídání. Upozornil na chlapíka, sušícího vedle nás seno. Ale to k pudličkům tak trošku patří.

Comments are closed.