O čipování, které dnes absolvoval Joe jsem již psala. Nemohu ale nenapsat o dovádění maličkých pudlích rošťáčků 😀
Když se vydovádí Rachelka s Jetikem, nastává čas, pro pudlínky. Odvedu běloušky domů, Joe se ještě trošku jejich dovádění bojí.
A potom nastane minidováděná. Každý klouček má svoji hračičku, ale ta kamarádova, je přesně ta , kterou zrovna potřebuje ten druhý. A tak si hračky vzájemně kradou a honí se u toho. Jerry je praktik, má oblíbený starý plastový květináč a kousek geotextílie. Hraček má spoustu, ale tyhle mu nechávám. Jsou lehounké a hlavně jeho. Joe si je rád kradačí. Dokonce se mu podařilo geotextilii nacpat do květináčku a provokovat Jerryho. To pak byla honěná 😉
Je s nima zábava, že nepotřebujeme televizi.
Všichni tvorečci, kteří žijí s náma jsou skvělí. Každý je trochu jiný. Jetik miluje aportky. Skvěle poslouchá. Je prostě Pan pes.
Rachelka je zdrženlivá, milá holka. Společně s Jetikem jsou bezvadní.
Jessinka je osobnost. Je to slečna pudlička, která je stále se mnou. Miloučká kamarádka.
Jerry, je mimino rošťáček. Malý nebojsa, který mě připadá malého Jetika. To byl stejný suverén od mala. Jerry si neuvěřitelně rychle přivykl mezi velkýma běloušema. Když je s nima na zahradě, ví si rady jak na ně. Běhá jak střelka a pak najde bezpečné místo, kam bělouši nemohou a jen se tam po psím chechtá. 😀
Joe je bráška zatím klidnější. Ale taky se umí pěkně odvázat. Je ještě víc mazlivější než Jerry.
Peggy je holka, která si nenechá od nikoho nic líbit. Ale je taky moc fajn.
Všichni naši kamarádi jsou moje zlatíčka. Jsem ráda za to, že jsme spolu.
Když se podívám na mámu, která již tolik let neví o světě, jsem šťastná, že mám každého tvorečka. Všichni mě dostávají z blbé nálady, která mě někdy přepadne. Ale tu má určitě každý, kdo pečuje o postiženého člověka.
Za roky, kdy je máma v tomhle stavu jsem neměla jediný den, kdy bych mohla z toho kolotoče vypadnout. S výjimkou, kdy mě odvezla záchranka na tři dny. Pak jsem utekla. Stýskalo se mi.
Raduji se z krásného rána se svými psy. Z každého slovíčka mojí Bertičky. Z každé blbinky senegálka Lepika, kterým se pak s amazoňaněm Áďou chechtají . Jejich smíchu se nedá odolat.
Večerní západ slunce, je taky galerie k nezaplacení.
Tak za to za všechno jsem vděčná.
Teprv když člověk vidí, že život není jen o radosti, si dokáže vážit úplné maličkosti. A přátelství našich zvířecích kamarádů, k těm radostem patří. Je pro mě dar.
Dar k nezaplacení. 🙂
Nejnovější komentáře