Opět chodíme

V pondělí 27. srpna jsme se po dlouhé době vydali na krátký výlet s klučíkama.
Protože jsem ve stavu, kdy mě zmůže i běžná chůze pro nákup, musela jsem již začít se sebou něco dělat.
Odpoledne bylo krásné. Sluníčko sice hřálo, ale čerstvý větřík nedovoloval, aby nám bylo horko.
Fili bral ohled na to, že nejsem schopná rychlejší chůze a loudal se se mnou.
Hošíci samou radostí, že se opět něco děje byli úžasní. Joe chodí, jako dobře vychovaný pejsek. Ale Jerry, to je tělem i duší uličníķ. Pobíhá vesele okolo Joea, přebíhá z jedné strany cesty na druhou. No prostě uličníček. Říkáme mu malý vosáček. Přiběhne jak střelka za Joem a bzučí na něho, jak vosáček 🙂
Ale zpět k naší procházce.
Šli jsme pomalu cestou do Valdic a potom dolů mezi poli do Kundratic.
Letošní léto tak rychle uběhlo.
Pole, kde hnízdili skřivánci je již zorané. Nad ním se proletovali nízko nad zemí vlaštovičky.
Natrhala jsem si několik zapomenutých klásků na ozdobu. a po chvilce pozorování okolní krásné krajiny, jsme pomalu sestupovali do vsi.
Než jsme však došli za Fandem, přiběhla se s náma pozdravit ovčanda Rikina. Vyrostla z maličkého štěňátka do krásy a je úžasná. Naši hoši, kteří důvěrně znají jen bělouše, chvilku štěkali. Po chvilce by si ale Joe s Rikinkou hrál. Jenže on je to takový malý simulantík. Jen se okolo něho nějaký psí kolega jen mihne, hned začne kňučet a běží se schovat za nás.Je to pravý opak svého brášky. Jerry je s kazdým hned hotov. Buď kamarádí nebo ne a dá to důrazně najevo.
Chvilku jsme si povídali s Rikininým pánečkem a pak se dali na cestu k Fandoj.
Tam si klučíci zahráli na neohrožené trhače. Fanda tam totiž dostal od někoho dárek. Čtyři koťata a naši chlapíci byli rádi, že se jich někdo chvíli opravdu bojí.
Zbytek cesty domů nás Fanda dovezl.
Dnešní procházka byla po dlouhé době pro mě balzámen.
Jsem ráda, že mám kolem sebe tolik skvělých bytostí na které se mohu spolehnout.
Ať to jsou moji člověčí kluci ale hlavně papoušci a moji věrní psi. Nedávají šanci myslet na to, co mám za sebou.