Je pátek 14.9.
Od úterý téměř nepřestalo pršet a tak běloušci na zahradu nechodili. Hravě by z ní udělali oraniště.
Až v pátek se konečně vyčasilo a tak s jejich velkou radostí tam měli přístup.
Joe se jejich dovádění vůbec nezůčastní a raději se vyhřívá na zápraží na sluníčku.
Ovšem Jerry se zapojí do každé hry bílých obrů. Pobíhá šťastně od jednoho keříku ke druhému jako střelka a jen se „šklebí“
Šla jsem zalít vysušené kytičky pod přístřeškem, když tu zaslechnu psí naříkání.To asi Rachelka.
Jdu se rychle podívat co se děje. V tom už všichni pejsci běží k Jerrymu. Ten se koulel přímo ke mě a brečel.
Rychle jsem ho zvedla do náruče a nesla domů. Jerry měl u čumáčku krev a byl jak bez života. Bylo mě strašně. Utírala jsem mu krev a přitom mu říkala.Přeci mě neopustíš, Jerry! Co Filda, ten tě miluje. Co naše krásné procházky bez tebe.
Jak bych vysvětlila paní chovatelce, co se ti stalo?
Volala jsem pro Fandu. V mžiku přijel a odvezli jsme Jerryho na kliniku.
Bylo ještě brzy, ordinační hodiny mají až od dvou. Paní doktorka Jani Malá šla právě od operace a zahlédla nás.
Ihned vzala Jerryho na prohlídku. „Najíst se můžu za chvilku“ odpověděla a důkladně Jerrynka prohlížela.
Našťěstí neshledala žádnou zlomeninu. Jerry ale musel dostat od běloušů pořádný žďuchanec do zad.
Dostal injekci proti stresu a měl být v klidu (což chudinka byl) Ještě jsme museli hlídat, zda bude moci udělat loužičku. Pokud ne, ještě večer dorazit zpět na kliniku.
Všechno dobře dopadlo. Večer už si náš malý lord Farkvádek, jak mu Fili někdy říká vyskočil sám do křesla a hřál se s náma u kamen
Na zahradu ho už s bělouškama nepustím. Jedině v doprovodu Jessinky a brášky i když vím, že mu to bude chybět.
Nejnovější komentáře