V pátek odpoledne za vydatné asistence pudlíků jsem dorovnala listí do kompostérů. Je to moje práce každý podzim. Jelikož mám listnatých keřů víc než dost.
Mezi uhrabováním jsem pokukovala, co zrovna dělají naši fešáci. A věru, bylo nač koukat.
Jerrynek čapnul list a utíkal s ním zahradou a jemu v patičkách letěl Joe. Oba se poťouchali o obyčejný spadený list. Ale po chvilce jejich zájem vzbudila Jessi. A tak si všichni společně hráli celou dobu, po kterou jsme byli venku.
Již večer začal lehounce poletovat sníh. A ráno? Bylo bílo.
Bělouši si snížek pamatovali, ovšem pudlínci? Ti jen překvapeně koukali co to je.
Při každém venčení byli oblékáni do nové vestičky aby nepromokli a pak honem na zahradu.
Jerrynek nejdřív zvědavě okukoval to studivé bílo a pak začal běhat jak střelka. Po chvilce mu došlo, že ho studí pacinky a nejraději by chodil po předních.
Joe, to je pan pejsek. Ráno odhadlaně vyběhl s bělouškama ale při návratu mu dalo dost zkoumání co je to na schodej studivého.
Je krásné, jak sníh vždy překvapí mláďata, která se s ním setkají prvně v životě. A tak i stejné překvapení zažili naši kluci právě dnes.
Jak znám naše bělouše, určitě je budou rádi zasvěcovat do sněhových hrátek. A tak se máme nač těšit.
Nejnovější komentáře