Články

Jerrynek

V neděli 3. listopadu jsme se vydali do Liberce.
Jako pokaždé, pokud nás v cestování nedoprovází pudlíčci, všechny jsme oddělili.
Jesinka tráví čas naší nepřítomnosti v obývacím pokoji. Kluci mají Bertiččin pokoj a běloušci jsou v kuchyni.
Proč je odděluji?  Předcházím tím možnému napadení, některého z pejsků v případě, že by Jesinka dostala záchvat. Několikrát se stalo, že Peggy v začátku záchvatu byla u Jessi a pak bylo zle.
Jessi  se do Peggy zakousla a  v křeči nepustila.A jelikož nechci aby toto zažil některý z našich pesanů, raději jsem buď stále s nima, nebo jsou každý ve svém.
Klučíci dnes opět překypovali energií a jejich hry od samého rána ostatní psi trpělivě pozorovali. A tak po nezbytném oddělování jsme v klidu odjeli.
Naše nepřítomnost netrvala dlouho, ale návrat je vždycky nesmírnou radostí. Pejsci vyběhnou radostně ven. Nepozorovala jsem na žádném nic, co by mě mělo zneklidnit. Všichni se chovali tak, jak jindy. Až po chvilce jsem si všimla, že Jerrynek nepoužívá zadní ťapinku. Zřejmě jejich divoká hra způsobila její pohmoždění.
Byl hezky v klidu a teple. Zítra pojedem pro Alavis. Doufám, že se mu nezhorší luxace čéšky.  Jerryho jakoby poposkakování  nasvědčuje tomu, že Jerrynkova nožička není úplně v pořádku.
A tak Jerry odpoledne odpočíval a Joe chodil smutně okolo něho a fňukal. Kluci se mají rádi a jsou na sebe hodně fixovaní.
Moc bych si přála, aby byl Jerrynek opět v pořádku. Udělám pro to všechno, co se dělat dá.
Pokračování:
Ve pondělí jsem Jerryho vzala ukázat Janince. Důkladně ho prohlédla, dostal injekci proti bolesti a dodržovat klídek.
Dnes je čtvrtek a Jerry se zlepšuje. Už se lehce na nožku postaví.
Je o hodně lepší. Jsem ráda, že operace není nutná.

Comments are closed.