Patálie s Bertinou

Z naší ukecané žakuldy se ze dne na den, stal papoušek nemluva.
Ať jsem dělala cokoliv, Berta ani nepípla. Načuřeně seděla v kleci, sem tam mrskla křidélky a jen koukala. Zprvu jsem si myslela, že se jí stýská po přítomnosti holek, které nyní v době hárání obývají kuchyň.
Marně jsem přemýšlela, co je příčinou. Prostě, nepřišla jsem na nic, co by moji šedivou slepičku, kozervičku, vyvedlo z jejího stereotypu.
Dnes jsem otevřela poklop u klece, kudy chodí ven a přemístila ji na její strom. Od doby co není ve své kůži na něm nebyla.
Než se ale tak stalo, sedla jsem si k oknu s Bertou na ruce a chvíli jsem ji ukazovala sýkorky na krmítku. Zrovna se k nim přidal i krásný strakapůd a tak Berti zvědavě sledovala kolegy. Přitom jsem ji hladila a drbala na hlavičce. To má ráda.
Po chvilce sama přešla na strom a začala si probírat pírka.
Mezi tím jsem šla připravovat oběd a klec jsem nechala tak, aby až se do ní Berti vrátí, mohla nakukovat do kuchyně.
V tom okamžiku začala velet,“kluci ,rychle čurat“. Pak už se chovala a komentovala vše jako dřív.
Byla jsem šťastná, moje slepička je zpět.
V tu chvíli mě došlo, co bylo pro Bertinu „Bubákem“.
Zhruba před týdnem jsem nahradila starou dosloužilou mikrovlnku za novou.  Mám ji na stejném místě, jako její předchůdkyni. Ovšem tím největším strašákem, je pro Bertu jiná barva.
A tak pokud  budu chtít aby Berta breptala, musím ji přemístit tak, že nového vetřelce neuvidí :-D. Doufám, že si brzy zvykne.
Záhada Bertího mlčení je odhalena. Jsem ráda, že je to jen další z vrtochů naší konzervičky a že je jinak v pořádku.
Ale že mě dalo dumání a starosti co s ní je.
Teď když píši, Berta volá čuryce. Je to její úprava mého kuřice, což jí někdy říkám 😉