Tak se mi zdá, že letošní rok projel kolem rychlíkem. Není to dávno, co jsem strašila Bertinu ozdobeným stromečkem. A za pár dnů nastane opět vánoční čas.
Letošní rok byl rokem smutným. V dubnu nám odešla parťačka Dinunka a jak jsem již jednou psala, vždy nám dávala věděl, že je s mamkou zle. Zanedlouho po Dinunce, nás opustila i mamka.
Z nejhorších chvil mě moc pomohli moji kamarádi.
Od paní Olinky jsem si přivezla úžasné miloučké pudlíčky. Společně s bělouškama jsou skvělá PARTIČKA.
S příchodem podzimních chladných deštivých dnů, nastal pro Jerrynka problém. Kam se chodit venčit, aby se ho ani kapička vody nedotkla. Stál nerozhodně u dveří a že na déšť nepůjde. Když jsem ho vzala a snesla, stál nahrbený a jen smutně koukal. Byla jsem nešťastná, jak to bude v zimě, až bude padat sníh. Joe již chodil ven, jak velký kluk a Jerrynek chodil na podložku doma.
Před dvěma týdny nastal zlom. Podložky, které používal na loužičky došly. A než jsem koupila další, začal běhat ven 🙂 nechala jsem jednu u venkovních dveří, pro jistotu. Leč, zůstala netknutá. Náš Jerrynek dozrál do krásného inteligentního kluka.
Nyní běhají všichni kluci ven společně. Sníh jim nevadí. Ba naopak. Pudlinky vesele dovádějí, že vždy přiběhnou jak sněhové kouličky.
Nejvíc mě dostanou, když je pustím v noci a oni se pak jdou schovat na polštář, či pod deku. To jsem potom dokonale probuzená. Je to takový jejich zvyk. Přijdou se pomazlit. Omyjí mě obličej, pak sebe navzájem a jdou na svoje místečko. Dala jsem jim beránčí kožešinu na které chrůpou v mé posteli.
Nyní nemám smečku pohromadě stále. Jesinka již je s klukama, ovšem Rachelka je ještě mimo. Společně jsou jen pokud jsem doma. Jetik poslouchá a nemám problém s tím ho odvolat a dát mu místo. Kluci to taky nějak neřeší. Jsou klidní a šťastní, když Rachelka mezi ně přijde a úžasně se s ní vítají.
Pudlíčkům zůstala štěněčí hravost a do ní zapojují i Jessinku. Vůbec s nimi jsou i bělouši v klidu a pohodě. Za to jsem ráda, že jejich společenství tak skvěle funguje.
Zanedlouho, 17.12. si opět připomenu den, kdy jsem do svého života přivedla moji skvělou žakynu. Je čím dál lepší.
Kvůli ní mě tolik děsí přibývající roky. Snad se po mě najde někdo, kdo ji bude mít rád tak, jako já. A „moje konzervička“ ho přijme do své přízně. Kdo ví?
Ale už dost naříkání. Nějak to dopadne. Teď jsme všichni spolu a doufám, že to tak pár let ve zdraví zůstane. Tak to je moje letošní přání pod stromeček. Nic víc!
Jestlipak nám létos stromeček vydrží?
Kluci jsou pěkní neposedové a šťourálci. 🙂
Nejnovější komentáře