Co je nového

Čas letí jak splašený. Než se člověk naděje, je prosinec pryč.
Letošní vánoce byly opravdu vydařené. Fanda konečně na pár dní přestal pracovat a vychutnal si trochu klidu společně s náma.
Na každého pejska čekal pod stromečkem balíček mlsků a kostiček. Dostali dárečky i od kamaráda boxéra Roye.
Zkrátka nepřišli ani papoušci. Ti dostali k okusu tyčinky, které bez otálení ozobkali 🙂 s vyjímkou Bertičky. Ta si tyčinku musí nejdřív okoukat a nechat na jindy.
Letos jsme ji převezla a postavila stromek na místo, kam neviděla a strašák se letos nekonal 🙂 Berti tak měla dáreček bez stromečku.
Pěkný dárek jsem dostala od Filípka. Nainstaloval na naše stránky náhled webkamery krmítka v Makově. A tak kdykoliv budu na stránkách, mohu sledovat, co se tam děje 🙂
Během svátků jsme se vydali na výlet na přehradu Les Království. Tam jsme v zimě ještě nebyli. Doprovázeli nás Jessinka a klučíci. Vesele dováděli a zajímala je každá větev i kámen v okolí cesty, které si ihned podepisovali 😉 Prošli jsme asi do půli cesty nad přehradou a vrátili se zpět, protože místy byla nad srázem do vody ledovatka. A koupat se nám opravdu moc nechtělo :-/
Druhý den jsme pro změnu věnovali toulky bělouškům.
Odpoledne bylo krásné počasí. Všichni jsme se vydali na naši venčící louku ke křížku. Tam, kde jsme pozorovali na podzim hejno krásných čápů, byla travička zelená, jak by bylo jaro. Jen ti čapíci tam chyběli. Kdo ví, jak si ve světě vedou.
Naši hafani se cestou zdokonalovali ve stopování a očichávání. Užívali si vycházku tak, že náš „bílý balet“ byl tak zablácený od honěné, že při návratu museli postupně hupnout do spršky. Z čehož měl radost Jetik. Ráchelka již tolik nadšená nebyla, ale s výrazem „když musím, tak musím“ se vyšourala do vany.
Večer každý z našich chlupáčů zaujal své místo. Teda lépe odpadl tam, kde ho přepadl spánek. A že umí pěkně lenošit. 😉 se můžete juknout do galerie.

Letošní Štědrý den mě ale pokazila poštolka. Měla jsem radost, že na jednu břízku přilétají posedět hrdličky. Ke krmítkům létá spousta drobotiny. Co je ale horší. Naučila se naše krmítka využívat i poštolka. Není den, abych nenašla zbytky peříček. Není pro ni problém zaletět až k domovním dveřím. Tak, jak se nebojí ptáčata, nebojí se ani ona. Když jsem šla přilepšit do krmítka, pod mojí oblíbenou břízkou, jsem našla hrdliččí peří.
Vím, že je to příroda, které neporučím, ale ta potvůrka si létá i v létě do přísavníků pro vrabečky. Několikrát jsem ji přistihla a vůbec jí to nevadilo.
Malý Jerry vždy vyvádí jak pominutý a to už vím, že se něco děje. Všichni z krmítka jak na povel zalítnou co nejvíc do starého buxusu a mrška za nima. Minulý týden jsem otevřela dveře, abych pustila pejsky do zahrady a poštolka si hodovala v zahrádce před okny. Smetla jsem rychle peříčka aby je pejsci nezkoumali a jen jsem chuděru litovala. Tak i toto se nám odehrává u krmítka. 🙁
Drobotinku lituji, ale i draveček je rád na světě a hlad je hlad.