Články

A je nás víc

Ráda chodím na stránky záchranné stanice Makov.
A právě díky instalaci webkamery, jsem se seznámila s Maruškou. Majitelkou krásných stránek, které patří její nádherné novofundlandí slečně Mie a starší dámě Čoko.
Maruška se radila s Filipem, jak odkaz na webkamerku vytvořit a od té doby si píšeme.
Pišeme si o našich radostech ale i starostech o naše miláčky.
Když Maruška napsala, že chová indické běžce, přihlásila se moje zvědavost o tato stvoření.
Můj zájem násobilo to, že jsou to přirození, ba co víc, nadšení likvidátoři slimáků. A tak se naše korespondence nesla v dotazech na ně.
Indický běžec.
Samozřejmě, že jsem hned byla nadšená tím, že už nebudu muset v létě chodit jak agent s gumovou rukavicí a s igelitkou po zahradě a lovit a lovit. Tato nepříjemná činnost nemá na naší zahradě konce.
Té havěti nevítané, oslizlé se mezi kakosty, kapradím a hlavně v úkrytu kamenů daří znamenitě se ukrývat a pak likvidovat a devastovat mé oblíbené květiny. O zelenině ani nemluvím. Vždyť ty prevíti ujížděli i na konopí, které jsem dřív pěstovala na mast.
A tak jsem dlouho nepřemýšlela a zavolala na inzerát, nabízející zmíněné kačenky.
Z youtube jsem věděla, že chodí zajímavě nebo lépe legračně.
Když jsem po nachystání nezbytného kachníku, zabezpečeného výběhu a nakoupení toho, co by našemu páru běžců mohlo přijít k chuti, jsme se vydali pro náš vyvolený pár.
V sobotu 9. února si Fanda naplánoval volno a ráno v 8 hodin jsme se s velkou krabicí, vydali na cestu do Kšel.
V pohodě jsme podle navigace dorazili na místo.
Když jsem zpozorovala, že paní majitelka má svůj chov kačenek vypuštěný, měla jsem představu našeho lovení kačenek celkem jasnou. Bez úsměvu se neobešla.
Ale běžci nás věru pěkně doběhli 😀
Paní zavelela „domů“  zatleskala a nic.
Jen jsem se viděla, jak na prostorném dvoře skáčeme po nebohých kačenkách. A zase nás doběhli. Po chvilce se objevili, objevili je slabé slovo. Vběhli do dvora. Hejno, nevím snad třicet, či víc kačenek a mazalo si to přímo domů.
Při prvním zahlédnutí té krásy jsme se zmohli jen na „ježišmarjá“
Viděla jsem běžce poprvé a v tu chvíli jsem byla ráda, že ty krásné kačenky budou „zvelebovat“ naši zahradu.
V kachní ubikaci sice trochu korida byla 😀 ale pár byl vítězně vložen do připravené bedny.
Zaplatili jsme dohodnutý obnos a hurá domů. Při návratu jsme se radili, jak se budou naši běžci jmenovat. Zatím vede „ježišmarjá“ (smích)
Takže díky Marušce máme kačenky-Babetky.
Nyní po několika dnech, kdy jsem je nechala zavřené, již kralují ve výběhu, který jim upravuji.
Mám již na papíře plán, který budu uskutečňovat v létě. Slíbila jsem jim zasklený výběh a travnatý výběh z bazénkem.
Čeká mě opět tvůrčí léto. A mezi tím budu sledovat, jak moji běžci radostně probíhají zahradou.
Hlavně, že nemusím na slimáky 😀 já.

2 komentáře A je nás víc

  • Jana Brno

    Dobrý den,
    kačenky jsem viděla jednou v televizi, myslím v Receptáři a něco jsem o nich četla. Už se těším na Vaše zajímavé líčení Vašich zážitků s nimi a fotky, na Vašich moc pěkných stránkách (objevila jsem je v Makově).Přeji Vám hodně úspěchů a zdraví pro všechny.
    Zdraví Jana.

    • mirka

      Jani, děkuji.
      Řeknu Vám, že se taky těším na naše běhničky.
      Dnes ráno jsem měla od nich překvapení.
      U nás je -15. Ven je nepouštím a kačenka si udělala hnízdo :-).
      Že by tušila jaro?
      Už aby bylo!
      Těším se taky, čím nás na Makově překvapí Honzík a Maruška.
      Mějte se moc hezky a jste u nás vždy vítána.
      Hodně zdraví i Vám přeje Mirka a všechna havěť 🙂

Reagujte

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>