Setkání v zoo

Moc ráda navštěvuji stránky Zsž Makov. Kde se pan Libor se svojí  rodinou a přáteli s láskou  pečlivě  starají  o handicapované tvorečky.

V areálu jsou  nainstalovány kamery a tak se lidi mohou s jejich  svěřenci jejich prostřednictvím s nima potěšit.

A právě  díky těmto  stránkám  jsem  se seznámila  s Maruškou a její krásnou  novofundlandí slečnou Miunkou.

Maruška s Miunkou  rády cestují a tak Makov  navštívily  osobně. Jelikož  nemohu  na tak dlouho opustit svůj  zvěřinec,  jejím  prostřednictvím jsem makovské pozdravila. Na  oplátku jsem  od paní  Šejnové dostala  dárečky, které  mě potěšily.

Nemohla  uvěřit tomu, jak jsme se spolu  a vlastně  s paní Pavlou,  která  je z Prahy na jejich  stránkách seznámily. Makov pomáhá  nejen tvorečkům, kteří  jsou zranění. Ale spojuje lidi, kteří mají stejný  zájem. A tím  je  příroda.

Maruška žije V Ostravě, paní Pavla v Praze a moje maličkost v Podkrkonoší.

A jelikož  jsem  nemohla do Maková, setkaly  jsem  se  jinde.

Červnové záplavy , které opět  spustošily zoo Praha, trochu  pomohly.

Zprvu  se uvažovalo, že gorilky převezou do  zoo Dvůr Králové. A tak  se Maruška rozhodla, že se za nima pojede podívat.

Jenže gorilky zůstaly  doma.  Ale  Maruška již  byla  rozhodnutá.

V neděli 30.června byl sraz  v zoo.

Poznaly  jsme se hned. Drobounká  slečna s krásnou  fudlou se nedají přehlédnout. S Maruškou přijela i její  sestra  Anička.

V bezvadné  náladě  jsme si  prošly  zahradou. Projely  se safaribusem a poseděly si u kafíčka.

Stále  jsme  si měly o čem  povídat. Máme  stejné  zájmy a jsme  v dobrém slova  smyslu  lehce  ujeté  zvířátky.

Povidalo  se nám  moc hezky  a čas  až moc rychle  utíkal.

Zavolala  jsem  pro  moje chlapce,  kteří zatím trávili  čas  na přehradě Les království.

Děvčata  mě  šla  vyprovodit před  vstupní  bránu zoo.

Rozloučily  jsme  se,  jak  bychom  se znaly  mnoho  let.

Maruška s Aničkou a psí bodyguardkou se vrátily do  kempu s tím, že po  hodině se opět  vrátí a projdou  si zoo pěkně  v klidu.

Doufám, že byl  pro ně výlet  stejně  vydařený jako  byl  pro  mě.

Jsem moc  ráda, že jsem se díky  Makovu osobně poznala  s bezvadnými děvčaty. Maruškou, Aničkou a v neposlední řadě i s překrásnou psí  slečnou, kterou jsem si mohla kdykoli pohladit.

Doufám, že se ještě setkáme. Roste tu  pro Marušku pár běžců, které  bych  ji na podzim předala. 😀

Když  jsem  se  vrátila  domů, moji  psí kamarádi se nemohli  nabažit pachů. A tak  jsem  jim předala  dáreček  od  Maruščiny maminky.  Poslala  našim pejskům vlastnoručně upečené psí sušenky.  A opravdu podle reakce našich hafanů byly  moc dobré.