Prvního listopadu ráno, byla teplota pod bodem mrazu.
To je období, které Jetik miluje a vlastně s spolu s ním i já. To je vždycky na čas zahrada jen naše.
Všechny pejsky, včetně Rachel jsem nechala doma a šli jsme s Jetim cvičit.
Vše prováděl s chutí a horlivě. Jak to umí jen on.
Mezi pilováním poslušnosti běhal po zahradě a kontroloval své kouty.
Stála jsem a pozorovala, jaký je to krásný pes, když tu vidím, jak z břízky od sousedů přilétá hrdlička. Pomalinku klesala a vůbec jí nevadilo, že se chystá přistát na moji hlavu.
Čekala jsem, jestli ji dojde, že jsem (ještě :-D) živý tvor.
Asi tak metr od mého obličeje změnila směr a zalétla do stromu, kde jsou jsou krmítka.
Byl to pěkný pocit. Vůbec se nás ptáci nebojí.
Ještě že ji neviděl Jetik. Určitě by jí bral jako bezvadný aportek.
A tak jsme se po chvíli na zahradu vypustili celou smečku k rannímu proběhnutí. A potom už jsem jen zpoza okna pozorovala cvrkot u krmítek.
Listopad začal pěkně 😉 a s úsměvem.
Nejnovější komentáře