Letošní svátky jsou již minulostí.
Společně jsme si je užili snad nejlíp, než kterékoliv jiné.
Letos jsme se nehnali za horou darů a hromadou jídla. Svátky jsme prožili v klidu a byli jsme rádi, že jsem všichni spolu a v pohodě.
Fanda si konečně mohl odpočinout od nekonečné práce a dokázal mít celé svátky vypnutý mobil. Tím nás opravdu překvapil. Protože i v tento čas se najdou někteří, co “nutně potřebují opravit jen prkotinu, kterou on odstraní ihned “ nebo chtějí “ jen “ poradit.
Většinu času jsme trávili s bílou dvojkou na vycházkách. Ani nám nevadilo téměř jarní počasí a absence sněhu. Naopak byla jsem ráda, že mě nezebou ruce 😉
Všechny naše výlety využívám ke cvičení. Jeti si opakuje co umí a Ráchelka se také snaží. Dřív to byla holka, které se moc do ničeho nechtělo. Ale postupně přichází na to, že když se jí něco povede, máme z ní radost a nezůstane bez odměny. A odměny ona tuze ráda. Dokonce se zdá, že snad spolu ti dva soupeří, kdo poslouchá líp. Ale stejně je pro jistotu vodím na nitkách 😉 na které si zvykli.
Jeden den jsme se s Filipem vydali na krásný výlet sami. Pejsky jsme nechali doma a šli jsme naši starou trasou okolo křížku. Jenže v dálce na kopcích jsme viděli stromy nádherně ojíněné jak z pohádky a tak jsem se tam vydali pro pár snímků. Až jsme došli až nad Bystrou, kde na pláních mají výběhy a v nich chovají nádherné koně. Na chvilku jsme se u nich zastavili a obdivovali je. Od výběhů byl po delší době krásný výhled na zasněžené hory. Ani se nám z té krásy nechtělo zpět a tak jsme se toulali jen tak po pláni. Pozorovali krásnou přírodu a povídali si. Takové chvíle s Filipem mám moc ráda. Domů jsme se loudali tichým lesem.
Další den nás na stejné cestě doprovázeli naši krásní bělouši. Když byl Jetik ještě štěňátko, zde poprvé dováděl ve vysokém sněhu. Vždycky si na to vzpomenu, jak s chutí skákal do sněhu šipky. 🙂 zavrtával čumáček do krásného prašanu a pronásledovat myšáky.
Ale ani moji pudlínci nezůstali o nic ochuzeni. Vždycky když se vrátíme z cest, jdu s nima na zahradu, kde se vyskotačí s aportkama, pudlí honěnou a nezbytným nácvikem přivolání. Ten odměňuji v jejich případě granulkama Platinum a za ně se klucínci pořádně snaží. 😉 Na delší putování s námi Jessinka ani Jerrynek nemůže a tak bráška Joe zůstává s nima doma. Jessi nemůže protože vždy po procházce dostane záchvat a Jerry si nemůže ještě tolik namáhat nožičku. A nechci aby prochladnul.
Když jsme večer usedli k pohádkám, každý pejsek si přišel pro kostičku, kterou dostal pod stromeček. A tak se rozvalili na koberci a slastně hryzali. Ale ještě lepší podívaná než na pohádku, byl pohled na hrajícího si Joea. Ten si vzal pískací hračkou s kterou si vždycky dokáže nádherně hrát. Radost koukat. Když ho hraní omrzí, přijde se uvelebit ke mě do křesla a za krátkou chvíli následován Jerrynkem a Jessinkou. Mám vedle sebe vyhřívanou dečku.
Letošní svátky utekly až moc rychle. Ostatně, jako všechno pěkné. Naši psi byli šťastní. Dostali ten nejkrásnější dárek, jaký si dlouho přáli. Totiž po hárání mohli být opět všichni spolu.
Ke sváteční pohodě jsme dostali krásná přáníčka od našich milých přátel.
Od Pavlínky z Prahy, Marušky a Miu z Ostravy, paní Věrušky a pudlíčka Bobánka z Jablonce, paní Jany a pudličky Betynky z Prosetína, od paní Olinky a rodiny našich klucínků z Výchové, od Veroniky z Beskyd a krásnou PF z Makova.
Na všechny často vzpomínám a moc děkuji za přátelství.
A od nejúžasnější paní doktorky našich pejsků Janičky, jsem dostali nádherný dárek. Láhev vína s portréty ovčáka a pudla. Ač jsme abstinenti, tento dárek nás nesmírně potěšil.
Nebude dlouho trvat a klid vystřídá zmatek a stres nejen pro psy ale i pro ostatní volně žijící zvěř. Období pro ně nejhorší – silvestrovské ohňostroje a petardy. Tuto část roku bych zrušila nebo prožila někde daleko od lidí v klidu a tichu.
Nejnovější komentáře