Jessi – moje stříbrná kráska

Moji malou desetiletou pudlinku Jessi řadu let trápí epilepsie.

V posledních dvou letech se k této nepěkné nemoci přidala i nemoc nejhorší.

Po bedlivém vyšetření naše veterinární kamarádka Janinka nedoporučila žádné chirurgické zákroky. Důvodem je epilepsie a narkóza, kterou by Jessinka nepřežila.

A tak jsem se snažila držet Jessi v relativním klidu. Jenže období kolem vánoc je vždy jak ve válečné zóně. A dlouho trvá než se dá do klidu. Stačí aby někde bouchla petarda a má z toho trauma.

Ve středu 22 ledna, jsem se s Jessinkou vydala k Janě na kontrolu. Objevila jsem totiž další boule na bříšku.

Jessi v čekárně ihned naběhla na váhu. S ohledem na podávané léky a jejich vliv na velký apetit, trochu přibrala. Ani se nedivím. Na procházky chodit nemůže a jsem ráda, že jí chutná.

Janinka opět bedlivě prohlédla stav nádorů. Ale co ji překvapilo, Jessinčino srdíčko. Ani jsem ho nechtěla slyšet, když mě tu možnost nabídla.

Konzultovaly jsme všechny možnosti léčby a všechna rizika. A co může následovat. Jani mě velkou naději nadáva.

Jessi dostala léky na podporu srdce a dál bude užívat léky na epilepsii a beta glukan. Vše ráno i večer.

A jelikož jsem čarodějnice bylinářka, vždy když si vařím čaj na srdíčko, podělím se i  s mojí pudlinkou. Takže třikrát denně pijeme spolu.

No moc jí nechutná ale věřím, že  pokud pomohl mě, pomůže i jí.

Čeká nás návštěva veteriny každý týden. Jsem zvědavá, co  nám po čase řekne Janinka.

Další kontrola :

13 února jsem opět jela s Jessinkou na kontrolu. Hodně špatně se jí dýchá.

Dostala 2 injekce antibiotik a druhý den opět na kontrolu. Opět dostala injekci, antibiotika v tabletách a léky proti bolesti sebou domů.

Sobota je pro nás, jako na houpačce. Chvíli chodí a vrtí ocáskem. A po chvilce leží, ani hlavičku nezvedne.

V neděli ráno, nešla s ostatními ven. Spala. Byla jsem rozhodnutá, že  jí léky už dávat nebudu. Stejně bych je do ní nedostala. Ale když jsem se vrátila z koupelny, Jessi obsadila můj polštář. Jako to s chutí dělá vždycky, když vstanu.

Vynesla jsem ji ven aby se vyčurala. A hned jsem ji dala tablety. Nechala jsem ji ležet v mé posteli. Ať odpočívá.

Spát už jsem stejně nemohla. Před očima jsem měla jako film krásné okamžiky, prožité s Jessi.

Od chvíle, kdy jsem ji pomáhala 14.7. 2004 na svět, jsem věděla, že  to bude moje holka. A to splnila do písmene.

Krásná stříbrná pudlička s dlouhým ocáskem.

Celý svůj život byla jako můj stín. Naše krásné toulky po okolí, kdy jsem byla šťastná spolu s ní. Radostně běhala a s velkou chutí nosila míčky i klacíky. Nikdy s ní nebyl žádný problém. Prostě opravdová kamarádka.

Ale nemoc nám to všechno pokazila. Teď jen vzpomínám, jak nám spolu bylo pěkně. A nikdy se to s mojí Jessi nevrátí. Prožívá zlé období svého života a všichni její psí kamarádi jsou s ní. Ani já ji neopouštím. Moc ji dlužím.

Hodně odpočívá a jen když musí ven, tak pomalu sejde do zahrady. Klucínci ji věrně doprovází a stále jsou u ní i když spinká. Tolik se mají rádi.

V úterý ji čeká další kontrola na veterině. A vůbec nemám tušení, jak dopadne. A s jakou se vrátíme.

Kontrola proběhla celkem dobře. Janinka Jessince přidala ještě pidi dávku léků na srdíčko.

Je březen.

Jessi se chová, jak by jí nic nebylo. Léčení pomohlo. Jana je ta nejlepší vetka, jakou znám. 🙂 a psům opravdu rozumí.

V úterý si jedeme pro zásobu léků. Janinka nám odjede do Karelie na závody psích spřežení a budu ráda, když Jessi ještě před odjezdem prohlédne a dá nám léky.

No a pak budeme zase držet palečky a drápky Janě 😉