Klučičí cestovatelé

V neděli 15.7. po obědě jsme se vydali na cestu na kterou se již dlouho těším. Do osady Jizerka, kterou jsme si všichni od první návštěvy zamilovali.
Doprovázeli nás naši pudlí bratříčci. Těm jsem cestu slíbila, jako první delší výlet.
Jen jsme se nasoukali do auta, kluci usnuli. Vzbudila jsem je až ve Vysokém nad Jizerou, kde jsme si koupili zmrzlinu. Než jsme ji slupli, poseděli jsme na náměstí a pozorovali psí domorodce.
A že se jich tam sešlo. Německý ovčák, ten tam byl s pánem společně s berňákem. Pak se tam potuloval bišonek, jeden skoro bišonek a jeden černý voříšek. Na posledních třech bylo vidět, jak jsou šťastní. Vesele pobíhali náměstím na nikoho neštěkali, prostě si to spolu užívali.
Joe si jich ani nevšiml, ale Jerry je zvědavě okukoval. Byl totiž usazený na klíně. Kluci se ještě nemohou potkávat s kdekým. Nemají ještě kompletní očkování.
Když jsme spořádali zmrzlinu, vydali jsme se na cestu.
Ale černo, jakým se zatáhla obloha, nevypadalo vůbec dobře. Když bude nejhůř, alespoň se projedeme. Kluci už zase zaujmuli svá místečka a spokojeně podřimovali.
Po pár kilometrech se rozpršelo pořádně. Ani jsme neodbočili na Jizerku a pokračovali jsme dál..
Když jsme projížděli Jablonečkem, navrhla jsem zpáteční cestu přez Horní Kalnou. Tudy jsme se vraceli z prvního setkání s Jerrym.
Mají tam nádherný kostel.
Pří projíždění Víchovou jsem říkala bráškům, že tam bydlí jejich maminka, ani je to neprobudilo 😀
Kluci, teda Fanda s Fildem byli pro. Kluci psí, byli jak jinak v limbu a vůbec jim nevadila délka naší trasy. Jsou to rození cestovatelé 🙂
Domů jsme se vrátili brzo. Čekala nás naše partička. Bylo zrovna po dešti a tak si pudlíčci poběhali po posečeném trávníku a bělouši jen smutně koukali.
Jetika opět pobolívá práva nožička a tak nemůže na zahradu. Je to magorek, kterému pro aport zrovna v tu chvíli žádná bolest nevadí. Ale při návratu domů je to malej cíťa 🙁
Proto ho v jeho náruživosti musíme umírňovat, aby si neublížil.
Ráchelka je solidárně s ním. Je to moc hodná feninka.
Když se jde Jetik podívat na vochlující se kluky, hned je u nich a má o ně strach. Postaví se mezi kluky a Jetika a tváří se důležitě.
Celá naše psí partička je bezvadná 🙂 a neuvěřitelně se doplňuje.

A tak skončilo putování našich pudlíků. Doma na zahradě.
Ale už teď mám plán. Stejně to chlapce nemine. Nemáme tam daleko a už teď se těším 🙂