Články

Novinky ze smečky 1

Po dlouhé době jsem se konečně přiměla k tomu, abych napsala pár řádků o našem zvířecím společenství.

V říjnu moje malá Jessi bojovala o život a Jana ji na poslední chvíli zachránila. Bála jsem se operace ale byla ve stavu, kdy odklad nebyl možný. Pyometra je blbá nemoc.

Když jsem s ní ležela v kuchyni na zemi a ona ještě vyspávala narkózu s kapačkou v tlapce, věděla jsem, že je bojovnice a že to dokáže.

Jana jí ještě vzala nejhorší nádory a tím jí moc pomohla.

Nikdy jsem nemyslela, že budu asistovat u její operace. Ale nějak to vyplynulo samo. A taky jsem chtěla být s ní. Kdyby se rozhodla odejít.

galleryContent-934123044

Rekonvalescence byla dlouhá. Vůbec neměla chuť do jídla. Trvalo hodně dní než začala s chutí baštit a to jí zůstalo. Ani mi nevadí, že po kastraci tolik nabrala.

Věrným kamarádem v nemoci jí byl náš nový přírůstek vocour Kryšpínek.

galleryContent1223117992

Ten žil u Fandy v dílně se svojí mamkou.

Jelikož je to všetečný kocourek, vyzkoušel koupel v nezakrytém sudu s olejem. A to mu nastalo teprve peklo.

Fanda ho přivezl domů a milý kocourek musel podstoupit několikerou koupel. Vypadal pořád hrozně a strášně smrděl.

A tak zůstal Kryšpínek u nás.

galleryContent-458521070

Netrvalo ani měsíc a Fanda přivezl domů nádhernou kočičku. Hoši z vedlejší dílny mu ji přinesli.  Prý že je to zatoulaný Kryšpín.

Obě koťata se k sobě hned měla a tak zůstala tehdy ještě courinky Zuzanka u nás taky.

Teď je z ní jediná kočička, která má u Filipa výhradní práva. A ona se chová za tuto výhodu jako jeho tygr obranář.

galleryContent-1403372276

Jinak jsou naši bělouši i pudlouši v pohodě.

V říjnu jsem si pořídila náramek Fitbit. A jak Jessinino zdraví dovolilo, začala jsem chodit znovu.

Doprovod mi dělá Joe. A už jsme nachodili víc já tři miliony kroků.

galleryContent-363746817

Není nic lepšího než se toulat samotama s bezvadným psem. Užívám si s ním důchod. A často vzpomínám na paní Věrušku, která má Bobánka. Když šla do důchodu, pořídila si od nás štěně naší Kettynky. A dodnes mi píše, jak se spolu mají. Vždycky mě to moc potěší.

 

Čas strašně letí.

Pudlím klucínkům už byly v dubnu tři roky.

Pegyně v květnu dvanáct a Ráchelce čtyři.

Jessi v pohodě dovršila v červenci jedenáct. A týden na to Jetti pět.

To mě nejvíc děsí. Je to ten Nej  pan Pes.

 

Letošní horké léto stejně jako každý rok spíme s otevřenými dveřmi. Zloděj by zajásal.

Ale jen do chvíle, než by vešel. Postel mám hned u dveří a vedle postele leží můj ochránce. Zloděj by se divil. 🙂

Ani nechci pomyslet, že se jednou s tímhle skvělým kamarádem budu loučit. I když jsem se s jeho panem chovatelem neshodla. Musím říct, že jejich psi jsou úžasní a je vidět, že se štěňatům věnují od narození.

 

Papoušek Bertička se perfektně zdokonaluje v kecání. Filip usoudil, že je moc slušná na papouška. A ta jeho výuku doslova hltá. Teď jedenáctého srpna jí, opici sprosté bylo šest. Jak ten čas letí.

 

Tak to je v pár řádcích jen zlomek dění u nás.

Vždycky si říkám, když jdu s Joukem mezi zlátnoucím obilím a poslouchám křepelky, že takhle bych chtěla žít až do penálku. ;))

[2] - komentáře k Novinky ze smečky 1

  • Mirka

    Jsi moc hodná Jani. Děkuji za nás za všechny.
    Nebudeš mi věřit, ale nedokážu si představit, že bych je neměla.
    I když je s nimi (a hlavně po nich) někdy spousta práce. Jsem za ně ráda. Však jim taky hodně dlužím. Když mi bylo nejhůř, měla jsem je stále při soběa dělali mi skvělou společnost. 😉

  • Jana

    Mirko,vyprávění o Tvém životě s kamarády je tak milé, mohu jen vám všem přát hlavně zdravičko a další léta krásného soužití.?