Články

Vzpomínáme

Duhový most

Když umře zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí. Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové. Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastni, až na jedinou maličkou výjimku – chybí jim pohlazení a jejich pániček, přítel největší. Všichni si spolu hrají, až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví, zpozorní a podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením rozechvěje. Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele, a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nikdy nic nerozdělí.

A tehdy překročí Duhový most společně …

25.4.2012 nás v krásném věku 13 let, 8 měsíců, 1 týden, 4 dny (5003 dní) opustila ovčanda Dina, sbohem kamarádko…

Dina


[2] - komentáře k Vzpomínáme

  • Pavlína

    Tak si procházímVaše stránky, nechci to vzít hopem, abych měla pokračování. Jsou opravdu pěkné a teď mám otevřené Vzpomínáme. Musím Vám napsat, že Duhový most je nádherně napsaný.Musela jsem si otřít oči, abych na to viděla. Psala jste to sama nebo je to převzaté? Kdo už ztratil blízké zvířátko, malé nebo velké, ten by si přál, aby to byla pravda.

    • mirka

      Milá paní Pavlíno, nevím už na kterých stránkách jsem to kdysi četla. A když jsme se rozloučili s Dinunkou, tak jsem si to dala na papír a upravovala po svém A věřte, že mám slzy v očích ještě dnes.
      Každý tvoreček, který projde našim životem je jedinečný a zaslouží si vzpomínku. Třeba je to „jen pes“ nebo „jen kočka“ či jiné nám drahé zvířátko.
      Duhový most je tedy pro nás lidi, taková berlička, ale kdo ví?
      No, nebylo by to krásné?

Reagujte