Články

Kočky

Letos 2. listopadu tomu budou dva roky, co k nám přišel Leonek. Šli jsme s Fildou na hřbitov zapálit tátoj svíčku (měl by narozeniny) a pak  jsme se šli projít. Při zpáteční cestě jsme na návsi ve tmě mezi auty uviděli malé schoulené kotě. Nevím proč ale zavolala jsem na něj a kotě šlo za náma až domů. Dala jsem mu kousek masa a v tom přijížděl domů Fanda, který kočky zrovna nemusí. Začal nám vysvětlovat, že psi a kočky  nepůjdou dohromady. Tak milé kotě muselo zůstat venku.

Ještě večer jsem se byla podívat a ono čile honilo listí foukané větrem.  Fajn, třeba to bude naše kočka venkovní. Moje myšlenka dlouho nevydržela. Druhý den ráno bylo venku počasí, že by psa nevyhnal a kotě nikde. Asi v 8 hodin přišel Fanda a přinášel kotě. Chudáček kotě se choulilo pod smrčkem celé mokré. Fajn první kočku si Fanda přinesl domů sám. Od té doby je to náš Leonek. Rezatý kocourek s nádhernou kresbou, jakou mají britky.

 

Po roce…

Fanda odjel ráno jako vždy do dílny. Asi po půl hodině volá jestli může přivézt kotě. Co by ne. Ale jak mě překvapil. Za malou chvíli stál pod schodama s krásnou kočičkou. Na uších měla štětičky jak rys, dlouhé chlupy no nádhera. Nemohl jsem ji tam nechat seděla pod náklaďákama. Tam žádná kočka dlouho nevydrží. A tak je u nás a říkáme ji Tomminka.

 

Hned po Leonkoj se začal u nás na zahradě objevovat rezatý kocour s obojkem. Měl ho moc utažený ale byl plachý. Vždycky když nás viděl utekl. Dala jsem mu ven granule a vodu. Postupně jsem mu dávala kapsičky a na ně ho lákala. Překonal strach a tak jsem ho mohla zbavit těsného obojku. Stal se z něho náramný mazel. Dali jsme mu jméno Billeček. Vždycky měl u nás plnou misku a když jsem ho někde zahlídla a zavolala, pádil hned domů. Zasela jsem mu venku šantu a to byl na vrcholu blaha. Válel se v ní a pěkně si to užíval. V zimě když byl velký mráz, udělala jsem mu bydlení v chodbě ale k Leonkoj jsme ho nepouštěli. Byl to přece jen tuláček.

Naše pohostinnost lákala spoustu koček z okolí. Začala k nám chodit malá černobílá kočička s krásnýma žlutýma očkama. Náramně si rozuměla s Billečkem. Říkala jsem si jak pěkně roste. No rostla až jednou začala běhat  stále pod živý plot. Společně s Fandem jsme chodili a hledali až jsme našli. Maličké tříbarevné  kotě. Nemělo ani půl kila a oči mělo slepené. A tak jsme ho i s mamkou vzali do chodby. Očička jsem mu čistila a  zanedlouho začalo čile lupat granulky. Bylo to krásné když rezatý Billeček se přišel podívat na svoje  koťátko.

Ale Billečkovo štěstí netrvalo dlouho. Vždycky se na několik dní ztratil a pak se objevil zbědovaný a špinavý. Až letos v srpnu nebyl dlouho k nalezení. Zrovna bylo moc ošklivo když se objevil na pokraji života a smrti. Jela jsem  na veterinu pro granulky a zároveň se s paní doktorkou radila co mu asi je. Paní doktorka nedávala naději. Zrovna když jsem přijížděla domů Billeček čekal na okně. Vzala jsem přepravku, naložila ho a jela na veterinu. Byla hrozná bouřka a silný déšť. Ale já  neviděla spíš přes slzy. Na veterině mě řekli že má FIP – ortel uspání. Volala jsem Fandoj, který za chvilku přijel. U Billečka jsem nebyla, neměla jsem odvahu. Ani mi ho nedali domů. Bylo mě ho tolik líto.

A tak 19. srpen je dnem,  kdy jsem naposledy pohladila úžasného kocourka. Teď už ho nic nebolí. Zůstala mi po něm malá tříbarevná kočička, která je stejně úžasná,  milá a mazlivá jako byl on. Občas ji přijde navštívit její mamka. Naplnit si bříško a prospat se.  Ale je to kočka milující volnost a té v ní nebráním. Fanda porušil svůj zákaz a vlastně všechny kočky přinesl domů sám a ty ho za to milují.

Jeden komentář k Kočky

  • mirka

    Musím povídání o kočičkách opravit. Mamka malé Billinky již není tuláček. Užívá si v našem kočičím společenství. Ráda si zajde zasportovat s myškama a to pak koukám aby ji neulovil sousedův pes, ale po chvilce se vrátí zpět „domů“ do tepla. Její kotě ji vždy vítá tím, že na ni skočí a obejme kolem krku a dělá si z ní myšku.

Reagujte