Zpět na stránky

Po delší nečekané odmlce jsem opět zde.
U mojí mamky se nevím proč, dostavil zápal plic. Její stav nedovolil, abych se pořádně vyspala a tak i má návštěva natož i psaní o našich kamarádech vázlo.
Všechno jsme zvládli. Mamka je bojovnice. Přestože nevnímá, určitě miluje život. I když si říkám, že bych v její situaci být nikdy nechtěla.
Pro odreagování jsme podnikali jen kratičké nezbytné vycházky s pudlíčkama a ke společnému hraní běloušů na zahradě se nesměle zapojil i Joe.
Ale dost naříkání. Jsem zpět a se mnou smečka povedených rošťáků.
Nyní nás čeká očkování Jeta i Rachel 🙁
Jetik, po mnoha kontrolách, kdy mu spousta lidí počítala zuby, což nebyl takový problém, ovšem čistění žlázek problémem byl.
Od té doby není zrovna nadšený, když se někdo dotkne “ jeho prdelky“. A tak si ho Fili dobírá tím, že mu jakoby uřízne ocásek 🙂 a dělá u toho legrační zvuk.
Ten se pochopitelně naučila Bertička, která je pro každou lumpárnu. A tak se stane, že Berta k sobě energicky volá „Jeti, poď sem “ no a pak přidá onen zvuk. Pochopitelně, že Jetik nedorazí 😀

Naši pudlí bráškové rostou jak z vody. Po příchodu Joea se Jerry trošku rozbaštil. Jinak dřív držel dietu 🙂
Joe je po kratičkých výpravách klidnější. Je to suverén, který má každého „na háku“. Zato Jerry by mohl jít domů s každým ,aniž by si všiml, že se cokoli změnilo. Ač jsou to bráškové, je mezi nima rozdíl a skvěle se navzájem podporují v překonávání slabin.
Jedno ale mají společné.
Každý večer vykouzlí Joe pohled (o kterém říkám, že je to pejsek pro vdovy 🙂 jelikož umí tak srdceryvný, smutný pohled týraného pejska) že neodolám a vezmu ho do svého pelíšku. V tu chvíli ho následuje i Jerry který tam již suverénně vyskočí. No a ráno se budím s asistencí všech pudlíků.
Jen otevřu oči, začne nepopsatelné pudlí vítání.
Naši kluci jsou hodně vítací pejsci. Snad spolu soutěží kdo víc blízne, či chňapne za nos, či ucho 😉 Ostatně to provádějí i bělouškům a Jessince. K Peggy si to zatím nedovolí.

Tak začínáme každý den. Rychle ven na venčení a honem, honem domů na mňamku.
Jsem s nima ráda. Přivedou mě svýma lumpárničkama na jiné myšlenky.
Život bez nich?
Prázdno a nuda!
Doporučovala bych je každému pro dobrou náladu a k zahnání stresu.
Teď, když vidím život z té horší a smutné strany, jsem a nikdy nepřestanu být vděcná všem papouškům, kteří mě zabavují a
všem pejskům. Bylo by bez nich moc smutno.
Pomáhají, ač o tom neví.