Nedá mi, abych na svoje stránky nenapsala o zážitku ze setkání se super cvičitelem.
Jednoho dne jsme se vydali na výlet, při kterém jsme se zastavili u internetově známého cvičitele. Návštěva byla předem dohodnuta telefonicky. Ale se slovy „To je průser“ nás odkázal na PLAC. Jeho styl výcviku byl pro nás dost nepochopitelný. Při přivolání jsem Jeta pohladila. To onen mistr dostával hysterický záchvat. Pro psa je nejvyšší odměna pamlsek, pamlsek a nejvíš dotknout (spíš do něho píchnout ukazováčkem) hřímal celý rudý.
Byla jsem v šoku když předemnou ječel jak co mám a co nemám dělat, že jsem mu při jeho divadelním představení role psa cpala pamlsek. Udělalo se mi z něho špatně. Nakonec jsme ještě zkusili položit mu pár otázek. Jak na lovecké pudy a přivolání. Odpověď zněla s úšklebkem „Jedině elektronický obojek“. A byl konec rozhovoru, to už nemělo cenu. Takže rady jako psa nekrmit-pouze z ruky, žádnou misku, je příliš tlustej, držet ho spíš o hladu a na přivolání elektronický obojek (kurz zde zvládneme za jeden den) a žádná pochvala ani hlazení.
Náš názor zde ani nemohu napsat. Nejraději bych ho zavřela do přepravního boxu a natrvalo!
Zážitek z výletu je ve mě stále.
Svoje psy milujeme, jsou s náma doma a cvičíme je tak, jak nám to vyhovuje. Spí s náma a jsou součástí naší rodiny a nikdy bych je netrápila!!
Možná pár lidí, které zblbnul svoji metodou ho bere a platí mu nemalé částky za jeho divadlo. Ale mě se jevil jako pošahanej tyran a blázen honící se jen za ziskem. Teď když si pročítám knížky Rudy Desenského (kterého tak pomlouval) vidím přesně, že se s takovým úchylem pan Desenský musel potkat a takovým zážitkem jistě prošli i jeho svěřenci, kterým on dává tolik lásky k jejich nápravě. Vše co ve svých knížkách uvádí jako špatný příklad, je na place považováno za nejlepší způsob výcviku.
Ale vždyť pes je kouzelný společník a přítel. Ne hladový chudák, který v bedně čeká na proběhnutí,pamlsek a kelímek krmení. Za něj pak z hladu udělá cokoliv.
Je to velice dobrý článek, doufám, že vám nevadí, že ho zveřejním na svých stránkách. Rád bych, abyste napravila drobný nedostatek, a to jméno toho výcvikáře (Roman Pecár), protože je to pro mne velká čest, že komunikuji se psy úplně jinak než Rudolf Desenský a jemu podobní. Já aspoň nemám na rukou krev ani jednoho psa. Po zkušenosti s váma budeme opět o to důslednější, abychom nikdy nedali psa do rukou lidí jako jste vy.
Zajímavé, že ve článku jste poznal sebe, aniž by vás někdo jmenoval 😉 .
„Po zkušenosti s váma budeme opět o to důslednější, abychom nikdy nedali psa do rukou lidí jako jste vy“
Pokud své psy nechcete prodávat lidem, kteří je skutečně milují, tak prosím 😉
To je hezké, že milujete psy, ale proč není vidět, že by oni milovali vás? Proč váš pes utekl kdykoliv jste ho chtěla pohladit? Proč jste nenapsala, že zakazuji fyzické tresty a nikdo u mě nesmí na psa křičet? Samozřejmě, že odpověď nepotřebuju.
A Vás vaši psi milují? A kdy? Když jsou celý den zavření v kleci metr x metr, nebo když jsou na el. obojku? To je tedy láska…
Dobrý den. No, hezký. Psát Sci-fi tedy umíte.
„Vědeckofantastický žánr nebo též sci-fi a SF (zkratky anglického science fiction) je umělecký žánr, vymezený výskytem spekulativních technologií a přírodních jevů anebo dosud neznámých forem života v díle. Děj sci-fi je často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie.“ – Wikipedia