Rachelka v lese

Jako každý rok , tak i letos  jsme se vydali do lesa na chvojí, kterým si zdobíme okenní truhlíky.

Vzali jsme sebou Rachelku. Po zkušenostech s naším Jetem. Ten srnky jen tuší a už je ve střehu, jsme ji  raději jistili na stopce. Ale Rachelka je jeho pravý opak.

Nejprve jsme nařezali chvojí smrku a trochu jedlí a pak jsme se vydali na cestu lesem okolo krmelce.  Přitom Rachel zdárně absolvovala několikrát přivolání. Je to holka šikovná. Kousek od nás přeběhlo stádečko srnek, ale Ráchel to nechávalo klidnou. Úplná pohoda. Prošli jsme lesem a pozorovali v mlze zahalený Libštát a Bryndov. Je zde tolik krásných míst, kam se rádi vracíme.  Všude je naprosté ticho a klid.  Jen z lesa je slyšet hašteřící se sojky.

Za celou cestu nepotkáme ani človíčka, jen stádečka srnek si ještě užívají hojnosti  před příchodem sněhové peřiny.  Rachel se s chutí  proháněla po palouku.  Ale začalo se pomalu stmívat a tak jsme se vraceli zpět domů ke kamnům. Tam nás čekal Jetik. Ještě jsme mu šli házet aportky.

A pak rychle oba šmudlové nastoupili do vany k přeměně na bělouše. Jeti už do vany hupne sám a ochotně podává paciny. Rachelka se to teprv učí a ani  neprotestuje. Zbývá jen naplnit jim mističky. Za chvíli už jsou spokojení, natažení vedle sebe a podřimují.

Tak je za náma opět jedna vydařená neděle.            A příští už bude první adventní. To to letí…….