Život jde dál

Po odchodu naší Dinunky je smutno.
Vidím ji ve výběhu. Schází nám její chození zahradou. Fanda se každý večer ptá, jestli má jít nakrmit Dinu. Pejsci ji hledají.
Je nám smutno. Smutno po přehodné fenince.
Diny od nás odešla, ale její láska, kterou nám dávala bude s náma napořád.

V pátek jsme všichni tři odjeli do Kruhu do zahradnictví a nakoupili stromečky. Chceme upravit Dinunce pěkně místečko, kde odpočívá.
Čeká nás spousta práce.
Veliké překvapení nám připravili tento týden naši pejsci.
Peggynka byla vždycky odtažitá od ostatních. Čekalo nás ale obrovské překvapení.
Vzdycky jsem si přála, abych ji měla s ostatními, což nebylo možné.
Nejdřív jsem ji brala jenom společně s Jetikem.
To je Pan pes.
Když viděla, že ji nic nehrozí a on je v pohodě, zklidnila se a dokonce se nechala očichat.
Druhou v pořadí byla Jessi. Holky se znají hodně dlouho. Nejednou si vjely do chlupů a dost ošklivě.  Jejich zoubky sem měla při jedné neshodě taky tu čest zakusit.
Pomaloučku a hlavně s úplným klidem jsem je vzala na kopec. Následovalo dlouhé očichávání a nakonec krásné společné venčení. Jsem ráda, že se to s nima daří.
Páteční navečer bylo krásně. Jako každý den jsem ještě než dostanou běloušci večerní porci s nima byla na dvoře.
Jetik chytal svůj létající talíř a Rachelka, světe div se, chodila společně s Pegynkou.
Zpočátku, když se Rachelka dotkla Peggy, ta kvikla. Ale když viděla, že se nic hrozného neděje, zklidnila se.
Všichni si společně užili krásný, skoro letní večer.
Jsem ráda. Daří se mi, co jsem si tolik přála. Dát svoji celou  smečku do pohody. Není to moje zásluha.
Ale klid a pohoda našeho úžasného Jetika a kamarádská povaha mladičké Rachelky. Dokáže moc.