Nastal čas, doplnit naše „Jak jsme se našli“
Je neděle osmého července.
Stejně jako každý den i dnes jsem časně ráno vypustila naše pejsky ven, dokud je ještě chládek. Čekají nadšeně na tuhle chvilku od samého probuzení.
Byli jsme venku asi hodinku a pak jsem šla domů dát si ranní doping.
Netrvalo dlouho a deset minut před sedmou zvonil mobil. Co se děje? Nikdo tak brzy nevolá? Příjmu hovor a slyším známý hlas. Je to paní od které máme Jerryho.
Chvilku jsme si povídaly o Jerrym až se paní zeptala, jestli bychom si k Jerrymu nevzali ještě „Karlíka“. Nechala jsem si chvilku na rozmyšlenou. Běžela jsem za Fandem a pak i za Filipkem. Na tak závažném rozhodnutí se musíme dohodnout všichni.
Netrvalo dlouho a volala jsem zpět.
Rychle jsme udělali s mamkou a vydali se s Jerrym na cestu za jeho maminkou Besinkou, sestřičkou a pro brášku.
Mamka našeho Jerryho poznala. Jerry je jak pytlík blešek. Je najednou všude, až sestřička před ním utekla. Brášku jsem si držela v ruce. Musela jsem se sním přivítat 🙂
Chvíli jsme se zdrželi a pak se vydali s naším novým „dárečkem“ domů. Karlík je pěkné jméno, ale s ohledem na souseda jsme ho přejmenovali. Říkáme mu Joe.
Doma nás čekal zbytek smečky. Jak se na černého Joa asi budou tvářit?
První ho přivítala Jessinka. Očichala ho a šla klidně dál.
Jetik jako obvykle. Jak by chtěl říct ahoj prcku. 🙂
Rachelka byla překvapená, co to je za vetřelce. Naježila se a šla kousek dál. Začala štěkat. Stačilo ale klidně říct, ať je tiše a poslechla. Šla si Joa očichat.
Horší to bylo s bráškama.
Jerry, starý mazák, který si troufne i na Jetika se najednou začal bát o své postavení mazánka. Kam šel ustrašený Joe, tam šel i Jerry.
Joe se hodně bál. V jiném, neznámém prostředí. Cizí lidičky a spousta psů, které nikdy neviděl a navíc dotěrný bráška.
Ale je to klučík odvážný. Jerry na něho zkouší své nadřazené postavení, ale nedopustím, aby si moji psi ubližovali.
Odpoledne už byli všichni na zahradě. Jessinka je akorát klidná kamarádka pro Joa. Jsou pořád spolu.
Nejnovější komentáře