Je pondělí. Včera jsme si úplně nečekaně dovezli Jerryho brášku Joa.
Ráno jsem hned zajela do obchodu vybavit ho postrojkem.
Dnes ho čeká první procházka s náma.
Celý den kluci vymýšleli skopičiny. Když byli na zahradě, využívají bělouščí skrýše. Stačila chvilka a byli fuč. Běhala jsem pak a hledala je. Pánové si oba svorně vykračovali z lesíka. V travičce nebyli habánci ani vidět. Jen ocásky je prozradily.
Když se vrátil Fanda domů, okšírovala jsem je a vydali jsme se na cestu.
Jesinka vyskočila do zadní části Fandova auta a já s klukama v ruce za ní 😀
Naše cesta vedla, jak jinak na naše nejoblíbenější místo „ke křížku“
Filda vedl Jessi a já kluky.
Jerry je malý rejpal a neposeda a tak Jessinku tahal za uši, po chvilce se zklidnil a pěkně ťapal.
Joe chvilku vzdoroval. Postrojek na sobě měl poprvé. Ale pak si dal říct a běžel za ostatníma. Je taky fajn klučík, jako bráška. Kolem nás projelo několik aut a nevadila mu.
Vybrali jsme si krásný čas. Modrá obloha byla plná nádherných obláčků. Nad zrajícím polem obilí zpívali skřivánci. Lepší místo na klidnou procházku snad nikde není.
Oba kluci si po návratu domů společně vklouzli do jednoho pelíšku a přemoženi dojmy, znaveně usnuli.
Večer jsme pak všichni společně pozorovali západ slunce.
Je to takové moje loučení s koncem dne. Když neprší, je to nádhera, jakou žádný malíř nedokáže 🙂
I když jsem k Joeovi přišla úplně neplánovaně, jsem ráda, že je s náma.
Je klidnější než Jerry a Jessinka si s ním padla do oka.
Nejnovější komentáře