Krásný říjen

Letošní říjen se opravdu vydařil.
Pravda, tu a tam zapršelo, ale to k podzimu patří a příroda  potřebuje nabrat vláhu na zimu.
Ovšem kdo nesnáší, když mu kape na zádička, je Jerrynek. Když má vyběhnout na venčení, vadí mu i padající mlha. A dlouho se odhodlává, kam by se schoval udělat potřebu. 😀
Po špatném létě, které jako by pro nás letos ani nebylo si konečně vychutnáváme krásné dny zalité sluníčkem.
Moji zlatí pudlínci vesele dovádějí, když pracuji na zahradě. Do jejich hry se občas zapojí i Jessinka. Chvíli kluky pozoruje a potom v ní „chytnou saze“ 😀 a začnou se všichni honit zahradou. Jenže hoši jsou nezmaři a naše dáma se za chvíli unaví a raději je jen pozoruje a číhá, aby jim mohla štípnout aporteček. Ten si pak odnese pod lavičku a hlídá ho.
Když jsem čistila rybníček, ochotně na práci dohlížel Joe a se zájmen pozoroval rybky. Ač nerada, vyrušila jsem žabku. Joe má rád takové hopsací živočichy. A tak byl hodně zklamaný, když mu žabička zmizela ve vodě. Pro jistotu jsem na zimu celý rybníček ohradila slabým pletivem. Abych nemusela malé pozorovatele lovit ze studené vody.
Stejně jako žabka, zajímají Joea i luční koníci. Neublíží jim, jen je pozoruje. A já zas ráda pozoruji jeho. Napnutý jak strunka radostně hopsá, pak si lehne, zaboří čumáček do trávy. v domnění, že není vůbec vidět a číhá. Vyrostl z něho nádherný, miloučký pudlíček. A jakoby to věděl, ladně se pohybuje.
S končícím říjnem nastává uhrabování listí. To je taky príma zábava. A tak jsou hoši dost zklamaní, když jim zábava mizí v kompostéru 🙂
Naši kluci jsou úžasní a neúnavní pudlíci. Někdy, když mám čas, jdeme na nádraží. Kluci mají velkou radost, když můžou vítat Fildu, který vystoupí z té velké železné potvory. Oba naši kluci jsou nesmírně vítací pejsci. To je vždy radosti, hopsání a kňúčení. Ostatně všichni i běloušci.
Naši psi jsou vůbec zajímavé seskupení. Každý bělouš si oblíbil a hýčká svého pudlíka. Jetik, klidný a rozvážný a vedle něho miloučký Joe, který má svého velkého kamaráda rád. Leží společně, vedle sebe okusují tvrdý chleba nebo kousací kosti a jsou na sebe hodní. Joe mívá záchvaty mazlení a Jetimu leze až do tlaminy. „Slonička“ 😀 Ráchel a malý neposeda Jerry? Ti dva se hledali. Chovají se jak feninka se štěňetem. Nezdá se že by to Jerrymu vadilo. Ovšem mají jiný styl přátelství. Takový bojovnějsí. Jejich hra je akčnější. Jerry Rachelku okusuje, skáče jí po zádech a jí to snad dělá dobře. Všichni dohromady se shodují a respektují. Ani při krmení není problém. Jsem za všechny ráda.
A tak společně prožíváme podzim. Bělouši se věnují oblíbenému aportu. Ovšem, když jim ho po čase schovám, Jetik se zastaví, jak by si řekl „může za to Rachel“ a nastane honička a zápasy.
Na zahradu od Jerryho nehody s běloušema chodí rozdělení. Za ten strach to nestojí.
Čas letí  a krásný barvami hýřící říjen bude za krátko minulostí. Budem se chystat na Halloween. Co na dýně a světýlka asi řeknou naši pudlí kluci?
Tak o tom napíší zas příště.