Články

Krásných pět let

Dnes je 17. prosince.  Stejně jako každý rok si připomínám, že  před pěti léty jsem si v podvečer přinášela domů moji žakuldu Bertičku. (tehdy to byl ještě Bertik a i po těch letech si občas řekne Berti  ku)

Ani ve snu by mě nenapadlo,  že za tak krátkou dobu se z ní vybarví tak ukecaná a pro mne společenská bytůstka. Někdy s pořádně nabroušeným zobáčkem. Dokáže být i miloučká, když slabounkým hláskem volá, “ poď sém “ tomu se ovšem nedá odolat. A jdu nehtíkem drbat její šedou hlavičku. Drbání si slastně vychutnává a důvěřivě přivírá očka

Je stále plná smíchu a energie. Ale to jsou prakticky všichni naši opeření záškodníci a afriky obzvláště.

Vědí přesně o čem je řeč. A třeba nám ani k smíchu zrovna nepřipadá, oni dokáží svůj smích patřičně předvádět. A z vážné věci si dělají bžundu.Takže se pak smějeme všichni.

A že se dokáží pořádně chechtat. Připadám si, jak bych měla v klecích pytlíky smíchu.

 

Tolik pár řádků o dnešním málem ale pro nás dvě krásném výročí.

Vždyť s Bertou je sváteční i pouhý, obyčejný den.

Reagujte

  

  

  

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>