Znovu zde

Po delší odmlce jsem zpět na našich stránkách.
Důvodem nepřítomnosti byl nedostatek času. Protože…
Každé ráno náš rituál, ten si nenechám vzít a pěkně v klidu se naladím na bezva den. No a po kafíčku pěkně s pejskama ven.
Pokud bylo hodně mrazivo, venčeni jsme si rozdělili na kratší ale častější, aby pejsci netrpěli mrazem. Rachelka dost trpěla na našlapky na pacinkách. Jetik, to je bojovník, byl šťastný za každý hozený aportek.
Všichni pesani se mnou ochotně chodili sypat zrní ptáčkům do krmítek a když jsem na rybníčku dělala rybkám díru v ledu,  Jetik, jak je jeho zvykem, plivnul aportek ( momentálně nejoblíbenější míček ) přímo do otvoru v ledu. No to ti Jete lovit teda nebudu!
A tak milý Jetik chodil a marně důmal, jak by se pro míček dostal.Nepovedlo se. Milovanou hračku nešlo z pod ledu vydolovat. Teprve včera. jsem Jetika opět nečekaně překvapila. Jeho radost byla opravdu veliká.
Je pravda, hraček mají běloušci dost ale mají své oblíbené. Rachelce je to celkem jedno, ale Jet, to je závisláček na svých hráčkách. Před časem dostal létající talíř. Prý nezničitelný. Jak pro koho. Jetik má již druhý a ten rozložil na spoustu kousků. Ovšem každý je schopen posloužit, co by aportek. Tak se stane, že přiběhne pesan s torzem aportku a je šťastný co našel.
Tímto způsobem jsem si užívali letošní mrazivou zimu. Pejsi se vydováděli na zahradě. Vyřezala jsem jim ve smrčkách díry na probíhání a tak se nečekaně překvapovali a vzájemně na sebe číhali.  Jessinka společně s Rachel smečkově lovily Jetika.  Je až neuvěřitelně a jsem za to ráda, že Jessinka si s Rachelkou tak rozumí. A všichni dohromady jsou skvělá “ partička“.
Škoda že Pegy se nemůže do jejich her zapojit.

Je radost být stále s nima.

I když…     Ale o tom až příště.