Ohňostroj 2012

Začátek letošního adventního času, jako každý rok spojený s rozsvěcením stromu a zakončený ohňostrojem byl pro naše pejsky nepříjemným zážitkem.
Každý rok se snažím, abych jim stres zmírnila.
Odcestovat pryč, by bylo nejlepší řešení, leč s harající Ráchelkou, nemožné. A ani papoušky nechci nechat doma samotné.
Jessi jsem podávala Alavis Relax. Účinkoval. Jenže na tak silné petardy, které spustí alarm auta i v gařáži a v kuchyni si připadám jak na bojišti, se to prostě nedalo nevnímat ani po uklidňujících tabletkách.
Seděla jsem, jako každý rok s pejskama v kuchyni na zemi. Klučíci se zabavovali pojídáním sýra. Je zajímavé, že prťata to tolik nevnímají. Stejně jako Rachelka minulý rok.
Vystresovaná Jessinka dýchala rychle, jak by běžela maratón.
O to víc mě překvapila Ráchelka. Ta, která loni utěšovala všechny své kolegy, letos měla nervy na pochodu. Snad byla vmímavější i kvůli hárání. Nevím.
Celá se třásla u dveří a chtěla pryč.  Když jsem ji viděla, bylo mě do breku. Vidět svého krásného psa, jak uzlík nervů je hrozné.
Jetik to prožíval o něco lépe, ale chtěl jít za náma. Snad to, že jsme nebyli všichni spolu mělo taky svůj podíl na Rachelčině chování.
Celou dobu jsem si říkala, že musím být klidná, aby se nervozita nepřenášela na moje zlatíčka.
A mé přání?
Moc ráda bych „debiloj“ který  ohňostroj sestavoval, alespoň jednu takovou petardu vystřelila o půlnoci u hlavy. Ať si takový šok taky pěkně vychutná.
Čas adventu by měl být poklidný. Leč to je v naší vesnici pravým opakem. Vše se točí kolem alkoholu a každý by se měl radovat na povel.
Co mě to jen připomíná?